Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč potřebujeme zvířecí svět v nás?

13. 12. 2006

Proč potřebujeme zvířecí svět v nás? Aneb sociálně psychologický význam psa v lidském životě.
MVDr. František Zahrádka 
V důležitých životních situacích se chování nás lidí a zvířat až neuvěřitelně prolíná. Od pradávna, co je svět světem, lidstvo je lidstvem,nás na naší evoluční spirále doprovází zvířecí druh-pes. Díky soužití s člověkem si vydobyl specifickou pozici v klasifikaci významných faktorů. Myšleno z didaktického hlediska, z těch faktorů, které mají vliv na formování člověka jako biologického druhu. Snad proto, že Homo sapiens je odjakživa smečkový tvor, který v rámci své možné existence musí respektovat zákony tlupy a v symbioze s respektováním přírodních podmínek jen jako jeden z celku, má šanci na přežití. V metaforickém přenesení do dnešní, moderní uspěchané doby, kdy se člověk stává čím dál víc anonymní a cítí se mnohdy osaměle, platí ve společenské džungli stejné přírodní zákony, ať si je více nebo méně ve své mysli připouštíme . A i zde má své místo pes. Oslavně a právem nazýván ze sociálně biologického hlediska živočišný druh člověku jeden z nejbližších. Pro zhodnocení zdravého života, vyrovnanosti duše a vnitřní energie, je zajímavé shledat, jak se mění v průběhu zralosti společnosti (i ta je v globále živým útvarem, který žije a vyvíjí se) vztah k veškerému živému. Jak se mění společensko- psychologický význam psa, kočky či jiného živočišného druhu ve společnosti, v životě člověka . Od respektování zvířat jako božstev a posvátných jedinců, přeze opomíjení zvířecí duše až po rovnocennost zvířat v dnešní době. I přeze výkyvy ve vztazích k němé tváři, nelze opominout význam behaviorálních vlivů na formování člověka. Prostředí, ve kterém žijeme se nás snaží přizpůsobit k určitému společenskému obrazu. Stejně pak my, svým postojem nutíme zvířata se kterými žijeme, k změnám obdobným. Ze sociálně psychologického hlediska je možno hodnotit vztah člověka a psa z několika hledisek. Za nejvýznamější pro náš zdravý život lze upřednostnit aspekt společensko - psychologický.
Již na počátku našeho století psycholog a sociální biolog Stanley Hall vyslovil smělý názor, že člověk během života projde všemi fázemi evoluce. Děti ve své přirozenosti mají chování zvířat. Adolescenti jsou jako Homo erectus a dospělci se chovájí jako Homo sapiens. Hallova teorie sice trochu pokulhává, ale dodnes je částečně respektována.
1. Vliv psa, či jiného zvířete v postnatálním formování lidské osobnosti "chování zvířete" od batolete, přeze prepubescenta až po pubescenta. Formování se děje procesem učení. Jedná se o napodobování s převahou emotivní složky bez výrazné dominance rozumové složky. Toto je jedno z nejcitlivějších období v době formování jedince a dle pedopsychologů a pedopsychiatrů je zde položen základ vývoje zdravé lidské duše. Zde pojem láska a cit prochází přeze svou biologickou animálnost do stadia respektování a i tabuizování stránek života.
2.Vliv psa, či jiného zvířete v adultním období " chování pračlověka" . Přítomnost živého tvora pomáhá udržovat smysl pro zodpovědnost a respektování potřeb druhého. Pro vlastní zdraví jen jako by podvědomě udržuje vybudované návyky pro soužití. Utužuje duševní i fyzické zdraví. Napomáhá aktivnímu vytyčování cílů, realizaci zájmů s respektováním potřeb jiného smečkového tvora velmi populární v společenské skupině již reprodukce schopné. Pes je na zkoušku v jakési pomyslné rodině, kde nahrazuje dítě. Potřeba financí, lásky a kontaktu je skoro stejná. A když to nevyjde, lze najít snáze náhradní řešení. Drastické, ale v dnešní době možné. A navíc zvíře Vám neohrozí kariéru. Nerad bych tuto otázku nějak bagatelizoval či znevažoval, ale dle průzkumů a statistik, se největší množství zvířat objevuje právě v této skupině. tento jev by se dal pojmenovat jako tvz. behaviorální zkoušení.
3. Vliv psa či jiného zvířete v geriatrickém věku "chování člověka učenlivého" nabytého životní zkušeností. Psychologové a psychiatři jsou si až bolestně vědomi zranitelnoisti v tomto lidském období života. Je-li jakési biologicko společenské poslání splněno, objevuje se pocit prázdna a zbytečnosti. Zde pak přítomnost zvířete je velmi milou nutností žít, nemyslet na nemoci, stáří, smrt jen proto, že je něco, nebo někdo, kdo čeká na pohlazení,lásku. Protože biologické hodiny odměřují každému jinak, je vlastní fyzické otužování jakou si prevencí před nemocemi, které se k senilitě specificky váží.
V jakékoliv fázi lidského života je pes, kočka či jiný živý tvor tedy důvodem být součástí naší smečky. Z lékařského hlediska je pak skoro samostatnou kapitolou vztah člověka a zvířete jako symbiontů. Složitá otázka alergií, atopií, zoonóz, zooatroponóz si zasluhuje i složitou odpověď. A ani zde nelze dogmaticky definovat. Zdravý život v moderním přetechnizovaném světě je dán přeci ukorigováním a respektováním společensko biologického dobra a zla. Je dán respektováním přírodních zákonů v džungli společnosti. A živý tvor nám jen umožňuje vnímat mantinely. Není pravda, že čím více se vzdalujeme zvířecímu světu, tím skvělejší a zdravější život žijem. Tak proto potřebujem zvířecí svět v nás.